Roudnický ženský hokej je vidět. Díky úspěšné loňské sezóně dostalo několik našich hráček nabídku na zajimavá zahraniční angažmá. Naší dlouholetou kapitánku ženského týmu a trenérku mládežnických kategorií zavál hokejový osud až do norského Lillehammeru. Proto jsme si dovolili pro naše fanoušky připravit rozhovor a několik obrázku jak se na severu Evropy Elišce daří.
Ahoj Eliško, jak se daří v Norsku?
Ahoj, jsem velice spokojená. Moc se mi tady líbí. Norsko je krásná země s nádhernou přírodou a velice přátelskými lidmi. Holky v týmu mě skvěle přijaly, za což jsem ráda. Začátek byl trošku náročnější nejen vzhledem k novému prostředí, ale i tréninkovému programu, který je velmi rozdílný oproti tomu, na který jsem byla zvyklá. S týmem se nám v sezoně daří a momentálně se připravujeme na víkendový trip do Tromso.
Kde přesně v Norsku působíš? Řekni nám něco o klubu.
Působím v Lillehammeru. V týmu Lillehammer IK, který sídlí přímo v olympijském centru Lillehammer Olympic Park. Má to své velké výhody. Máme k dispozici dvě ledové plochy, tělocvičnu, posilovnu a pro tréninky mimo led využíváme venkovní hřiště i zázemí multifunkční haly Håkons Hall, kde se nachází uvnitř haly běžecký ovál, několik tělocvičen a sportovišť.
Jak jsi se k této nabídce dostala?
Díky panu trenérovi Pavlu Arnoštovi, se kterým jsme v kontaktu od konce loňské sezony. Po vzájemné domluvě mi nabídl možnost vyzkoušet si v Lillehammeru Try-out, který byl v půlce června. Květen a červen jsem absolvovala přípravu na ledě pod jeho vedením, po kterém jsem měla větší šanci na Try-outu uspět. Velké díky patří také trenérovi Danielu Arnoštovi, který mi pomohl s letní přípravou mimo led, tak abych se dostatečně připravila na následující sezonu a splnila i fyzické testy, které byly součástí mého začátku u týmu. Oběma trenérům patří mé velké díky.
Jak probíhá tvůj běžný den v Norsku?
Liší se to podle toho, pokud máme tréninkový nebo zápasový den a jak máme rozlosované zápasy. Většinou hrajeme 1-2x v týdnu. Od toho se také odvíjí tréninkový program, který se nám každý týden mění. Tréninkový den většinou začínáme okolo 7:15, kdy máme sraz v kabině, následně je individuální rozcvička a v 8 hodin začíná trénink na ledě. Po ledě máme hodinu v posilovně nebo trénink zaměřený na mobilitu, kompenzační cvičení či jógu. Odpoledne začínáme rozcvičkou nebo tréninkem mimo led kolem 16-17 hodiny, kde se zaměřujeme na rychlost a agility. Následovně jdeme na led, kde se dělají taktické a kombinační cvičení do zápasů. Po ledě už máme jen “cool down”, který je individuální – ať už v posilovně či tělocvičně.
Zápasový den je časově dost podobný, začínáme okolo 8-9 hodiny, kdy máme trénink mobility či hry. Většinou se hraje volejbal nebo fotbal. Potom jdeme na rozbruslení před zápasem, které máme přibližně 40-50 minut. Po ledě opět “cool down” a odpoledne/ večer je zápas.
Jaký vidíš největší rozdíl mezi hokejem u nás a v Norsku? Myslím tím jak herní věci, tak i systém výchovy.
Kdybych měla porovnat úroveň nejvyšší soutěže ženské ligy zde a v ČR je rozdíl opravdu veliký. Myslím si, že hlavní rozdíl je v počtu hodin na ledě a v celkovém tréninkovém programu. Zde mají holky přizpůsobené tréninky i školu. Pokud ještě studují, což v našem týmu je většina, škola jim umožňuje trénovat ráno i odpoledne a díky tomu máme někdy 5 až 8 tréninkových jednotek na ledě za týden. Máme více času se věnovat jak individuálním dovednostem, tak herním systémům. Tím je samozřejmě úroveň zápasů a celkově ligy vyšší.
Dodržují se zde herní systémy, které jsou od začátku nastavené. To vše bylo pro mě nové a ze začátku jsem se to musela naučit. Byl to opravdu velký rozdíl.
Velký rozdíl vidím i v přístupu. Je známé, že severské země mají trošku jinou mentalitu a v hokejovém prostředí jsou hráči i hráčky zodpovědnější co se týče přístupu k tréninkům, ke cvičení mimo led, regeneraci či spánku. Tady je to stejné. Pokud máme individuální rozcvičku před ledem, všichni se jdou rozcvičit, a to samé platí o “cool down” po ledě, ale i v posilovně.
Sleduješ na dálku svoje bývalé spoluhráčky a svěřence v roudnických dresech?
Sleduji. Přes kamerový systém jsem viděla většinu zápasů holek. Pokud se mi to nekryje časově s našimi zápasy koukám pravidelně. S holkami jsem stále v kontaktu a už se moc těším až je o vánoční přestávku navštívím. S vedoucí druhé třídy, u které jsem byla v loňském roce hlavní trenér jsem stále v kontaktu a dostávám zprávy, jak se druhákům v sezoně daří. Jsem za to moc vděčná a moc si toho vážím.
Plánuješ v Norsku zůstat nebo se vrátíš do ČR? A jestli návrat, tak kdy tě uvidíme opět v roudnickém dresu?
Nějaké plány mám, ale vše záleží na okolnostech. To si s dovolením zatím nechám pro sebe. Ale určitě bych se jednou moc ráda do roudnického dresu vrátila.
Nastavení cookies